sobota 27. srpna 2016

Co mě naučila střední průmyslová škola

Jsem mladý ajťák podnikající na volné noze, nedávno jsem dodělal střední průmyslovou školu, a tak se mě lidé často ptají, co mi škola dala, jestli bych tu moji doporučil a pokud ne, tak jestli znám nějakou lepší. Na to se dá odpovědět buď velice stručně: "nenaučil jsem se skoro nic", nebo to rozvést, na což často není čas. Tento článek slouží jako druhá varianta, pojďme se tedy společně podívat na to, co se můžete reálně naučit na běžné průmyslovce pohledem člověka, co se tím denně živí a celý tento proces hodnotí zpětným pohledem včetně analýzy důsledků.


Poznámka: Vystudoval jsem Střední průmyslovou školu na Kladně. Obor Informační technologie. Jestli bych tu školu doporučil? Asi jak komu. Pokud to myslíte s IT vážně a chcete podnikat, tak raději ne. Chcete celé dny sedět v kanclu na maloměstě za pár šupů? V tom případě jde o skvělou volbu. Škola je velice lehká, většinu studia to byla pohoda - takže si klíčové znalosti musíte doplnit z internetu sami (třeba o programování webových stránek jsem sepsal skvělý web http://php.baraja.cz).

Co jsem uměl na Základce

Vlastně skoro nic, ale i přesto by se něco našlo:
  • Středně pokročilou tvorbu stránek v HTML a CSS + úplné základy PHP a MySql databází
  • Myslel jsem si, že umím matematiku a fyziku
  • Základy českého pravopisu a gramatiky
  • Věděl jsem, jak zhruba funguje počítač uvnitř z hlediska hardware (co dělá jaká komponenta)
  • Hodně špatně anglicky (což byla fakt velká nevýhoda, ačkoli se to nezdá)
  • Uměl jsem zabíjet čas hraním her. ;)

Šílený začátek v IT1

První měsíc byla šílená katastrofa. Dostal jsem v zásadě tři typy učitelů:
  • První typ (reprezentovaný profesorkou fyziky) se snažil za každou cenu co nejvíce arogantně ukázat, že on tady jednoznačně vládne. Však to znáte - učitelka přijde do třídy, udělá drsno, všechny seřve a pak jen rychle prolétne téma. Naštěstí si nenechám chc**t na hlavu, takže mi to bylo docela jedno a nějak jsem ty hodiny přežil. Tady jsem poprvé taky pochopil, že i čtyřka na vysvědčení je někdy opravdu krásná známka, protože látka byla vysvětlována tak blbě, že to snad ani hůř nejde. Ale což, na propadnutí to ještě není.
  • Druhý typ (reprezentovaný paní učitelkou na angličtinu) byl v úplně v pohodě. Takových učitelů bylo naštěstí nejvíc. Takoví učitelé chápali, že úroveň Základních škol je (... to radši ani nestojí za řeč ...), tak se nám snažili do hlavy narvat co nejvíc vědomostí od úplných základů. Často existovala možnost pokládat otázky, dohledávat další pomocné materiály a dokonce občas zajít na konzultaci s konkrétním problémem. A k čemu to vedlo? Zahlcení informacemi a jejich očekávání u testů - ano, propadl jsem z angličtiny. A víte co? Život není o známkách - přesně tohle si říkám, když nad tím tak přemýšlím, potřebuji totiž útěchu, že to zas bude OK. Kecy, pětkaře nikdo nechce. Naučil jsem se na reparát a hurá do dalšího ročníku.
  • Třetího typu si nejvíc važte, takových učitelů jsem potkal zatím jenom 5 (tímto zdravím pana učitele informatiky a sítí Tomáše Vokouna, matematikářku Vilmu Větrovcovou, češtinářku Irenu Kamlerovou, perfektní chytrou učitelku ekonomiky Pavlu Rejhonovou a v neposlední řadě pana učitele na programování a matematiku, kterého jsme měli v prvním ročníku, pana Miroslava Řezáče). Tito lidé ukázali své expertní znalosti v oboru, často jim nedělalo problém zodpovědět i složitější dotaz jen tak z patra, látku vysvětlovali srozumitelně, věcně a hlavně zábavnou formou, co studenta motivovala k dalšímu vzdělávání a zájmu o téma. Každý z nás někdy potkáme učitele, co nám změní život, navždy naučí pár životních lifehacků, které budeme používat navěky, a právě s těmito lidmi se toto malé kouzlo povedlo.
Ale všechno není jen o učitelích, ti jsou jen pomyslné loutky v systému, kteří jen dělají svoji práci. Všechno je to o vzdělávacích plánech. Můžeme s nimi souhlasit nebo ne, ale v prváku svůj cíl splnili. Sice jsme se nenaučili skoro nic nového (a počítač jsme viděli jen v rámci pár hodin), ale povedlo se tak důležité sjednocení tempa a úrovně různých Základních škol. Sice jsem první 2 měsíce makal jako mezek, ale to za těch dalších 8 měsíců pohody docela stálo. A kdyby náhodou ne, tak jsem rád, že jsem nemusel chodit ještě do práce.

Druhák byl peklo na Zemi

Potkal jsem dvě noční můry:
  • Učitelku co je špatný kantor,
  • A ještě horší člověk.
Jestli jsem někdy uvažoval opravdu vážně o ukončení studia, tak to bylo právě tady. Učivo bylo opravdu těžké (podvojné účetnictví - zkráceně ekosmrt), bez vidiny reálného využití, nutnost pamatování dlouhých tabulek kódů jednotlivých účtů, pravidla pro účtování různých operací, ... No, toto byla největší zkouška trpělivosti v mém životě. Trpělivosti ohledně toho, aby se na školu nevykašlal.

Jestli si někdy budete říkat, že vás škola nikdy nic nenaučila, vzpomeňte si na podobné předměty. A vůbec, co jsem to říkal o tom, že je čtyřka někdy opravdu dobrá známka? V tomto případně jste si museli zasloužit i pětku.

Ve třeťáku jsem zažil šikanu

Určitě se ve vašem okolí taky stále mluví o šikaně. Určitě si říkáte, že se vás to netýká, že jste super kolektiv, nebo by vás nikdo nešikanoval. Zklamu vás: týká se to totiž bez rozdílu všech. Vždycky můžete zasáhnout.

Ve třeťáku jsem si zažil, jaké to je, když se opravdu vážně bojíte jít do školy a poslouchat další vulgární nadávky a snášet fyzický teror. Ale což, vyřešil jsem to dopisem na policii, kolegové z bezpečnosti jednoho dne přišli a bylo to v pohodě, ale ta ostuda. Lepší mlčet.

Poznámka: Autor tohoto článku je gay a útoky mířily zejména na jeho orientaci. Láska je moc krásná věc, proč je tedy nejčastěji zdrojem těch největších konfliktů? Možná to bude tím, že láska a nenávist má k sobě opravdu blízko a někdy je tento přechod tak nepatrný, že lze téměř zanedbat a vnímáme to jako totéž. "Když má kluk holku rád, všechno je oukej, ale běda mu, jestli je BI nebo gay, ...".

Maturita - "zkouška dospělosti"

Babička mi vždycky říkávala, že maturita je zkouška dospělosti. Možná to bude tím, že v její době bylo studentům právě čerstvých 18. Mně táhlo na 20, ještě den před maturitou jsem byl úplně v pohodě a prakticky vůbec jsem se na to nepodíval. "Však ono to nějak dopadne" - a taky dopadlo. Celé čtyři roky vyhrožovali, jak to bude u maturity složité, ale nakonec to udělaly i ty největší lamy (viď, Beránku :D).

Pamatuji si, jak jsem si ještě v Devítce na Základce myslel, že jdu na Střední studovat právě proto, abych dostal nějaký kus papíru, který mě udělá lepším člověkem, co má lepší pozici na trhu práce. Někteří spolužáci v této době už vybírali vysokou a to ani nevěděli, že projdou prvákem. Ale což - na druhou stranu jsem rád, že už v této době mysleli na svoji budoucnost.

Jaká je realita? Jsem živnostník. Maturitním vysvědčením si můžu jedině tak... já nevím, třeba zlepšit den, podpálit oheň, ukázat rodičům, ... a to je všechno.

Maturita v IT nikoho, ale opravdu nikoho nikdy v mé praxi nezajímala. Každý jde po konkrétních znalostech a dovednostech. Pokud člověk umí programovat jako pánbůh, tak maturitní vysvědčení mít vůbec nemusí.

Třeba pro mě osobně potenciální zaměstnavatel okamžitě ztratí cenu, pokud maturitu vyžaduje. Ukazuje tím totiž ten strašný přežitek a taky to, že hodnotí lidi jen na základě nějakého papíru, který vůbec nemusí odpovídat reálným znalostem a zkušenostem.

Za tento názor mám docela dost haterů, kteří se budou bít do krve, že to není pravda. A že je vysoká potřeba a nikde je nevezmou. A co na to řeknou rodiče. A že maturita, ...

V některém z dalších článků podrobně rozeberu problematiku vysokoškolského vzdělání, jak si v tomto směru vedou moji kamarádi co vzdělání mají a co ne, a že to je ve finále všechno jedno. Obecně také doporučuji přečíst knihu od Roberta Kiosakio - Bohatý táta, chudý táta.

Poznámka na závěr: Jste rodič, který trvá na maturitě svého dítěte v technickém oboru? Dobře děláte, ale jenom škola nepatří. Vaše dítě se musí naučit nejmodernější technologie a principy samo. Škola od toho určitě není. Ta má dát pouze obecný přehled a hodnotit léty zažité omyly a vynálezy. Opravdové špeky moderní doby se lze naučit jen praxí v oboru. Mnoho firem najímá mladé talenty na letní brigády, kde si toto mohou osvědčit. Sám s takovými společnostmi spolupracuji a konkrétně v Praze je po mladých lidech akutní nedostatek a bereme i méně zkušené. Sám studenty zaškoluji, aby si osvojili základní principy a byli schopni samostatně pracovat.

Pokud chcete mít perfektního zaměstnance, určitě je maturita super. Pokud chcete podnikat sami, vůbec na vzdělání často nezáleží. Doba se změnila. Školy nás připravují na svět, který už dávno neexistuje, abychom uměli věci, co už dávno neplatí. Pravda je tam venku.