úterý 28. dubna 2015

Jak poznat špatného učitele

Za celý svůj život jsem poznal desítky učitelů, mnoho z nich bylo na opravdu vysoké úrovni, ale ještě větší část nestála ani za starou bačkoru. Tento článek nemá za cíl pomlouvat české školství, jeho cílem je naprosto konkrétní ukázání na chyby, kterých se učitelé škol (ale i různých dalších odvětví, například kroužků) dopouští. Často se dle optiky laika jedná o malichernosti, ale jak si za chvíli ukážeme, často jde o dosti závažné problémy, které mají v budoucnu naprosto fatální následky.

Pokud sami učíte, tak budu rád za jakoukoli zpětnou vazbu v komentářích. Je mi jasné, že jste sami studovali (a určitě vám to výborně šlo), berte ale ohled také na to, že všichni nejsou "borci", jako právě vy.

Abych mohl být v tomto ohledu objektivní, tak budu k hodnocení uvažovat pouze technické předměty, protože to je oblast, která mě v současné době živí (pracuji jako programátor na profesionální úrovni) a tedy mohu velice snadno vypozorovat zejména faktické chyby v probírané a vysvětlované látce. Jmenované chyby nejsou záležitostí jednotlivce, vždy se jedná o vlastnosti, které má větší množina učitelů, které jsem měl tu čest za svojí studentskou kariéru poznat.

1. Faktické chyby ve výkladu

Když se mě zeptáte, co mi na současném vyučování technických předmětů vadí, tak řeknu, že jde o faktické chyby. Je mi jasné, že každý učitel musí znát problematiku probíraného učiva na dosti vysoké úrovni, jinak by nikdy neudělal vysokou školu a nikdy by nemohl učit, nicméně by si mohl dávat pozor zejména na následující:
  • Musí vědět, co učí. PHP vážně není "programovací jazyk"
  • Když už něco vysvětluje, tak by měl vždy vědět, proč se to učíme a říct to
  • Měl by vždy znát aspoň jedno praktické využití (všechno se k něčemu může hodit)
  • Na případné dotazy k tématu by měl poskytnout odpověď (zejména když sám vybízí k otázkám). Nemělo by se stát, že zkrátka neví. Když něco učí, tak o tom snad taky musí něco vědět. Nebo se pletu?
  • Pokud existuje více metod řešení nějakého problému a on sám doporučuje jednu z nich, tak by to vždy měl odůvodnit. Nikdy žádný postup nespadl z nebe a určitě by měl vědět, v čem je daná metoda lepší a případně vysvětlit výhody
  • Pokud žák dodá důkaz, že se učitel mílí a důkaz nelze popřít, tak by to měl uznat a příště stejnou chybu už neudělat
  • Při popisu nějakého řešení by měl vždy uvést jeho potenciální rizika.

    Tak třeba, pokud v PHP budete číst string jako pole stylem $a = 'Jak se máš?'; echo $a[$i];, tak by mělo být zmíněno, že ve skutečnosti nečteme znak po znaku, ale čteme jednotlivé bajty a háčkované písmena jsou dlouhé 2 bajty, což při domácím programování způsobuje řadu nečekaných chyb a žák se proto učí hlouposti.
  • Taky by neměl říkat faktické chyby (ne, slovo "RAM" vážně neznamená "Operační paměť")
  • Měl by znát terminologii a věci oslovovat správným názvem, aby si studenti na správné názvy zvykli. Tak třeba toto: $pole[$i] není "pole", je to "prvek pole"
  • Pokud žák nalezne jednodušší a elegantnější řešení, tak by neměl hledat hloupé výmluvy, proč je to jeho lepší, i když oba víte, že žák má prostě pravdu a on si to neumí přiznat (to se mi stalo tolikrát, že jsem to někde u sta případů přestal počítat)

2. Problémy vznikající v budoucnu

Mnohem více mě ale spíše deptají chyby, které nejsou hned vidět, ale projeví se až po čase. Z vlastní praxe vím, že si studenti často podávaná fakta nikterak neověřují, takže vlastně ani nevědí, že učitel mohl udělat chybu a naučí se to tedy špatně. Mnohem horší případ nastane ve chvíli, kdy to umí i učitel špatně a tedy ani vůbec neví, že to špatně učí a takto infikuje další potenciální znalosti svých studentů.

Proti tomuto není z pohledu žáka snadné zasáhnout. Pokud učitele na chybu již během hodiny upozorním, tak oceňuji to, když ji uzná a opraví. Tento přístup ale je pouze pasivní, protože podobnou hloupost mohl již mnohokrát říci studentům, které vyučoval před tím, než byl na chybu upozorněn.

Tady bych také rád podotkl, že si nikdy nedovolím upozornit na potenciální chybu, když si nejsem plně jistý a nemám danou problematiku podrobně prozkoumanou. O to více mě pak štve, když si učitel stále myslí svoje. Zejména u technických předmětů již dávno neplatí učebnice, které byly napsány někdy začátkem tohoto století.

Toto se mi již mnohokrát vymstilo, když jsem se naučil díky chybě učitele některé věci špatně a pak jsem to v budoucnu také špatně prezentoval. Vede to akorát k tomu, že jsem já "za blbce" a vlastně ani často nevím proč. Podobné chyby se velice špatně detekují, protože žák zkrátka musí věřit tomu, že mu je podávána správná látka.

A vůbec, nejvíc mě vždycky dostane věta: "Podle učebnice to je správně takhle!". U té bych vždycky nejradši zabíjel - zejména u programování.

3. Zatajování faktů a jejich doučení v budoucnu

Nevím, jestli toto znáte ze své praxe i vy, nicméně se mi to stávalo zejména na základní škole v matematice.

Paní učitelka začala něco vysvětlovat (například, co jsou to zlomky a jak se dají sčítat), naprosto záměrně nám ale zatajila určitá pravidla (prý, aby nás to "nemátlo"), které jsme se dozvěděli až v budoucnu (nevinným příkladem toho může být například fakt, že zlomky můžeme také krátit). Na tomto přístupu by nebylo v zásadě nic špatného, protože nám to přeci musí vysvětlit postupně, nicméně mnohem víc mi vadí něco jako:

"Ano, toto lze, ale naučíme se to počítat až v ... třídě!". Často totiž se na podobné téma také odmítala bavit, i když jsem se o přestávku samovolně dále zeptal. Pokud chce žák něco vědět, jak by k tomu měl mít také patřičné právo. Často stačí jen odpověď, jak se daná věc jmenuje, abych si to podle toho mohl dále najít třeba na internetu.

Jak například hledíte na tento výrok? "Pamatujete si, jak jsme si kdysi říkali o ..., dnes si konečně řekneme, proč to tak je a k čemu to je dobré.".

Cha! Už možná chápu ten odpor k učení. Taky se nerad učím něco, u čeho nevidím praktický smysl a nevím, k čemu bych to mohl někdy potřebovat. To je tak těžké obhájit své prezentované myšlenky a fakta?

4. I dobří učitelé existují

Už se nemůžu dočkat, až si budu pročítat komentáře plné nadávek na to, jak strašně necitlivý jsem a že všechn yházím do jednoho pytle. Fajn.

Za svůj život jsem poznal také několik výborných učitelů, které jsem měl opravdu rád (škoda, že mě už neučí). Tito učitelé sice také nebyli dokonalí, nicméně měli několik vlastností společných:
  • Když něco vysvětlovali, tak to říkali "lidsky", aby se to dalo pochopit
  • Na případné dotazy vždy znali odpověď
  • Když jsem nalezl lepší řešení problému, tak hned neříkali, proč je to špatně a zkusili se nad tím také zamyslet - a občas jej také příště převzali (protože třeba v programování bylo fakt často o dost lepší a jednodušší na pochopení)
  • Když jsem se po hodině šel zeptat na související věci, tak mě hned arogantně neodmítli s tím, že nemají čas a že si to mám zjistit sám jak chci
  • Když jsem měl otázku odbornějšího charakteru, tak mi vždy doporučili dobré zdroje k přečtení
  • A konečně: Dalo se s nimi normálně mluvit!

5. Závěr

Závěrem bych ještě rád řekl, že učitelé jsou ve škole převážně pro žáky. Když má tedy žák nějaký dotaz, tak by mu měl být zodpovězen (pokud to je možné) a učitel by se neměl chovat jako arogantní blb a mohl by se zkusit nad případným návrhem řešení zamyslet.

Ještě bych rád tímto připomněl jeden můj oblíbený vtip:

Víte, jaký je rozdíl mezi učitelem a pedofilem?
Pedofil má děti opravdu rád.